Obec Javornice

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Hlavní strana Kultura
Kutlura

Oprava zvoničky na Jaroslavi

Tisk
OPRAVA ZVONIČKY NA JAROSLAVI

Dne 18.5.2014 zvonil p.Milan Rohr poledne. Sloup zvoničky se náhle začal naklánět až došlo k pádu na zem. Příčinou byla hniloba dubového sloupu těsně nad terénem. Sloup byl zabetonován v betonové rouře a z důvodu nemožnosti odtoku dešťové vody došlo k ztrouchnivění dřeva těsně nad terénem po deseti letech od vysvěcení (21.8.2004). Aby k tomuto již nedošlo byla do roury zabetonována kovová konstrukce a sloup bude do ní připevněn až nad terénem.
Opravy se ujali občané Jaroslavi, pánové Novák Pavel a Zdeněk Vondráček z čp.3, Ladislav Trejtnar z čp.4, Jaroslav Zahradník ml. z čp.5, Milan Rohr z čp.11. Kovovou konstrukci vyrobil pan Josef Hůlka zámečník z Javornice, dřevěnou konstrukci opravil pan Josef Faigl v truhlárně místního zemědělského
družstva,při instalaci pomáhal Jan Rázek z Javornice č. 80. Opravu financovala Obec Javornice.

Zvonička byla znovu postavena 24.9.2014.

Zapsal dne 23.9. 2014 Pavel Novák.
 

Vojtěch Sedláček

Tisk

Vojtěch Sedláček (9. září 1892, Libčany – 3. února 1973, Praha) byl významný český malíř zejména krajiny východních Čech.

Vojtěch Sedláček se narodil v budově dnešního obecního úřadu v Libčanech, která byla postavena v roce 1877 jako škola. Školní kronika jmenuje na svých stránkách několik významných učitelů i žáků. Ve škole působil od roku 1904 ve funkci řídícího učitele Antonín Sedláček (1849–1929) otec národního umělce, malíře Vojtěcha Sedláčka, který se zde narodil 9. září 1892 jako nejmladší ze sedmi dětí.

Vojtěch Sedláček studoval na reálném gymnáziu v Hradci Králové. Jeho výtvarné nadání zaujalo profesora kreslení Antonína Hudce, který ho doporučil ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde studoval do roku 1919 na všeobecné škole vedené Janem Preislerem a od roku 1916 v grafické speciálce Maxe Švabinského. V roce 1918 složil zkoušky na středoškolskou profesoru kreslení a působil pak na gymnáziích jako profesor kreslení.

vojtechsedlacek konenapolivojtechsedlacek napastvevojtechsedlacek oznichvpolich

 V roce 1925 se oženil s Marií Serbouskovou, textilní výtvarnicí v oboru paličkované krajky. O rok později odešel na zdravotní dovolenou. Začal pracovat jako samostatný umělec. V Javornici v Orlických horách si se ženou zřídili ve stavení jejích rodičů letní byt, v němž pak každým rokem trávili většinu času od jara do zimy. V roce 1930 odešel Sedláček z vážných zdravotních důvodů na trvalý odpočinek, ale nepřestal malovat. Účastnil se mnoha výstav v Československu i v cizině. V roce 1933 si koupil prvního koně a vozík, jenž mu sloužil k vyjížďkám do okolí Javornice za malířskými motivy. V zimě pobýval v Praze ve svém bytě s ateliérem v Domě umělecké besedy.

Vojtěch Sedláček zaujímá mezi řadou malířů, kteří ztvárňovali krajinu východních Čech, výjimečné místo. Znal dobře lopotný život na venkově, zvyky, životní radosti a starosti. Jedinečnost jeho děl spočívá ve spojení krajiny s člověkem. Nejčastějším námětem je česká krajina, viděná v rytmu každodenní práce. Byl také činný jako ilustrátor. Zvláště známé jsou jeho živé ilustrace v knize bratří Mrštíků Rok na vsi. Jeho obrazy českého venkova s pluhem, oráčem s koňmi, koněm a bryčkou, s fůrou obilí na žebřiňáku, s venkovany, kteří ručně sklízejí úrodu, patří již vlivem mechanizaci minulosti. Každá Sedláčkova kresba, kvaš nebo tempera vyjadřuje přesvědčivě v čistých a svěžích barvách a pružném štětcovém rukopise život venkova.

Za svého plodného života se dočkal mnoha uznání, z nichž nejvýznamnější bylo jmenování laureátem státní ceny v roce 1954 a národním umělcem v roce 1959, v roce 1962 se stal nositelem Řádu republiky.

Vojtěch Sedláček zemřel 3. února 1973 v Praze a jeho ostatky jsou uloženy hřbitově v rodných Libčanech.


Památník Marie a Vojtěcha Sedláčkových

Otevírací doba :

KVĚTEN, ČERVEN, ZÁŘÍ, ŘÍJENpamatnikvs

VE VŠEDNÍ DNY PO TELEFONICKÉ DOMLUVĚ
SOBOTA, NEDĚLE 9.00 – 17.00


ČERVENEC, SRPEN

ÚT – NE 9.00 – 17.00

Cenové relace : 10.- Kč a 5.- Kč

telefon: +420 720 629 718

 

Busta T.G.Masaryka

Tisk

Na žulovém podstavci u pomníku padlých javornických hrdinů za I. sv. války, je opět Busta T.G.Masaryka.masaryk 02m


Bustu TGM vytvořil pro Javornici z bronzu v roce 1938 akademický sochař Leoš Kubíček z Pěčína.
Chtěl bych u této příležitosti zmínit, její dá se říci pohnutý osud. Poprvé byla instalována na žulový podstavec 4.9. 1938 . Přišla však léta II. světové války a javorničtí vlastenci ji sundali z podstavce, aby ji uchránili před zničením za války. Po celou dobu byla ukryta v zemi v dolní části obce. V roce 1945 se opět dostala na své čestné místo.
Po revoluci v roce 1948 musela být opět r 1959 sejmuta a byla uložena v archivu. Změnu přinesl až rok 1968, kdy byla na své důstojné místo opět navrácena. Nepobyla tam však dlouho a v období normalizace musela být opět odstraněna. Byla jen tak společně s bustou z Pěčína, položena v kůlně muzea kolowratského zámku v Rychnově.
Zde čekala na svůj návrat do Javornice až do prosince r. 1989. Z Rychnova ji přivezl Vlastimil Pavel a starosta Josef Serbousek. Oldřich Škop a Vl. Pavel ji celou očistili a připravili k vrácení na původní místo. Tam ji potom znovu umístili Jaroslav Matyk, Vl. Pavel, O.Škop, Josef Plodek a Josef Jansa.
Tenkrát jsme všichni mysleli, že je to již navždy.
Něčí nenechavé ruce však v noci z 13. na 14. listopadu 2007 tuto památku naší obce odcizily. Marné bylo pátrání policie i naše pátrání. Kam zmizela se můžeme jen domnívat. V té době byly dosti ceněny barevné kovy, a tak dost možná skončila ve sběrných surovinách i když by za ni bylo řádově pouhých pár set korun. V lepším případě možná skončila někde v soukromé sbírce některého z dnešních zbohatlíků. Bohužel i toto je součást naší demokracie.
Zastupitelstvo obce rozhodlo o její obnově. Pro zhotovení nové busty byl vybrán Akademický sochař, Mga. Vladimír Pešek Ph.D.Dis, z Potštejna . Po dohodě s Obcí Pěčín sejmul otisk z jejich busty, vyrobil skelet a do něho pak odlil bustu bronzovou pro Javornici a další dvě z lukaprénové praskyřice. Jednu pro Javornici a jednu pro Pěčín. Je dohodnuto, že skelet pro odlitek je nyní společným majetkem obou obcí a kterákoliv jej může zdarma znovu za účelem výroby kopie použít. Doufejme, že to však už nikdy nebude potřeba.

Lukaprénovou kopii umístil zpět na podstavec dne 22.října 2009 pan Zdeněk Flégl z Javornice. Bronzový odlitek zatím k umístění na čestné místo čeká. Pravděpodobně jím bude místo uvnitř budovy Základní školy Javornice.
Na její znovuobnovení chceme uspořádat veřejnou sbírku. Ne proto, že bychom nemohli finanční náklad ve výši 78 833,- Kč unést z obecního rozpočtu, ale proto, že chceme, aby naši občané získali užší vztah k tomuto symbolu sounáležitosti, hrdosti a zdravému patriotizmu k rodné obci, který poslední dobou velmi chybí.

V Javornici dne 1.12.2009

Josef Serbousek

 

Josef Korejz - Blatinský

Tisk

Josef Korejz - Blatinský – dokumentarista mizející lidové kultury

korejz 200

Na rok 2009 připadá významné výročí, sto let od narození Josef Korejze - Blatinského a dvacet let od jeho úmrtí. Krátce tedy připomeňme, kdo vlastně byl Josef Korejz – Blatinský.
Josef Korejz – Blatinský po studiích na gymnáziu zatoužil stát se malířem. Lákalo ho především krajinářství a první akvarely byly dle dochovaných zpráv poměrně zdařilé.
Přesto si však musel najít nějaké stálejší zaměstnání, a proto se vydal do Prahy, aby se věnoval učitelskému povolání. To však nenaplnilo jeho představy, vrátil se tedy zpět do své rodné Javornice a pokračoval dál v malování.
V roce 1946 se pod vlivem dojmů z prvního ročníku strážnického festivalu rozhodl věnovat svůj talent ve prospěch dokumentace mizející lidové kultury ve svém okolí. A tady začíná ta nejzajímavější část jeho života, neboť díky tomu vznikl obrovský fond dokumentačních kreseb, především lidových staveb, který obsahuje velmi cenné údaje o stavu a vývoji lidové kultury v 50. až 70. letech 20. století na Rychnovsku.
Jeho obrázky poměrně věrně zachycují sledovaný objekt, ale zároveň obsahují písemné údaje, jež Korejz zapsal na rub většiny kreseb. Své znalosti se snažil neustále rozšiřovat, o čemž svědčí jeho spolupráce s Národopisnou společností československou, pro kterou se stal nepostradatelným informátorem a shromažďoval pro ni cenné údaje týkající se projevů lidové kultury v rychnovském regionu.

Mnozí z vás si možná ještě vzpomenou na onu postavičku s plnovousem, v dlouhém obnošeném kabátě, s tužkou a skicákem v ruce, jak se tu a tam zastavila, aby zachytila na papír to, co zrovna považovala za hodné záznamu.
Josef Korejz – Blatinský byl bezpochyby svéráznou osobností, která nám tady ale po sobě zanechala úžasné dokumentační dědictví, jež mohou v budoucnu využít všichni, kteří se budou zabývat lidovou kulturou rychnovského regionu. Kdo tohoto umělce osobně nepoznal, neuvěří, že v sobě soustředil vitalitu, optimismus a elán na tři životy. Že měl citlivou duši, kterou velmi hluboce vnímal krásu tvarů a barev přírody a dokonalost lidového umění. Ty mu dovolovaly neúnavně tvořit a mít za sebou trvalé hodnoty. Jeho slovy: „Nežít nadarmo“.

 



Přihlášení

Jak si nechat zasílat novinky?